Dej mi tvar

Dej mi tvar
Vydáno: 19. 5. 2016

Nahráno ve studiu AV Servis Vyšší Brod, leden-březen 2016
Hudební režie: Lukáš Holec
Zvuková režie: Jan Friedl
Aranžmá: Spolektiv
Grafická úprava: Daniel Král, 2016
Fotografie: Daniel Král, 2016
Sleev-note: Zdeněk Zajíček, 2016
Vydala: Hudební skupina Spolektiv 2016

Slova k Nalijme si vína napsal Zdeněk Zajíček po koncertu, který proběhl v roce 2014, přesně po 20 letech od křtu prvního CD Spolektivu. Celý koncert byl plný emocí a ty se promítly i do Zdeňkova textu. Díky jeho pohledu do naší budoucnosti se jedná o zlomovou píseň.

Text písně:

Nalijme si vína, pokud možno čistého.
Co jsme vlastně měli stoprocentně jistého?
Padesátka na krku,
za sebou pár úprků,
dvě tři ratolesti,
sem tam trochu štěstí
a někdy rána pěstí. Holt žádní věrozvěsti...

Hej vrchní, dvojku červeného s trpkou příchutí.
Připijme na časy, kdy byli jsme víc při chuti,
u nohou nám ležel svět
a my mu chtěli vyprávět,
přepsat staré kroniky
a nezapínat knoflíky,
vždyť začínáme od píky.

Ať je co oslavovat, lásko, lásko, ty víš, co nás spasí.
Nalijme si vína na další společné časy.
Ať je co oslavovat, lásko, deštěm voníš stejně jako žárem.
Nalijme si pravdy, kdo z nás tu byl, či nebyl pánem,
Ať je co napravovat, ať je co namalovat,
ať je co podpalovat, ať je co odhalovat...

Číšníku, láhev bílého a ať je suché, jak má být.
Snad už jsme se naučili v našem žití neztratit.
Sušíme slzy
a svižnou chůzí
po boku múzy
hledáme cestu jak ti drzí dobrodruzi.

Ať je co oslavovat, lásko, lásko, ty víš, co nás spasí.
Nalijme si vína na další společné časy.
Ať je co oslavovat, lásko, deštěm voníš stejně jako žárem,
Nalijme si pravdy, kdo z nás tu byl, či nebyl pánem.
Ať je co napravovat, ať je co namalovat,
ať je co podpalovat, ať je co odhalovat...

Ať ještě barman dojde pro láhev růžového
s barvou na půl cesty z rudé do bílého.
Až někde v koutě budeme si
každý hledět svého,
přinesou nám účet
života vypitého...

Ať je co oslavovat, lásko, lásko, ty víš, co nás spasí.
Nalijme si vína na další společné časy.
Ať je co oslavovat, lásko, deštěm voníš stejně jako žárem.
Nalijme si pravdy, kdo z nás tu byl, či nebyl pánem.
Ať je co napravovat, ať je co namalovat,
ať je co podpalovat, ať je co odhalovat...

Přehrát video
Autor hudby: Zdeněk Zajíček
Autor textu: Jaroslav Hnízdil
Složení kapely:
  • Jarda Hnízdil - zpěv, kytara
  • Renata Švecová - zpěv, congo
  • Martin Jančura - zpěv, kytara
  • Tonda Vidlák - alt saxofon, klarinet, altová zobcová flétna
  • Jirka Regásek - bezpražcová baskytara

Také text Jsem je Zdeňkův. Zatímco Nalijme si vína patří k bilancujícímu věku padesátky, text k písni Jsem si Zdeněk nadělil už před lety ke Kristovým rokům, tedy ke třiatřicetinám.

Text písně:

Mých samomluv není třeba nikam zapisovat.
Jsem nečitelnou řádkou v knize.
Jsem drážkou na jednom ohraným eLPí.
Jsem stopou a na jméně nelpím.
Zchudlý aristokrat.

Když na střechu se dávaj tašky, jsem jednou z nich.
Jsou v zákulisí hrdinové frašky, jsem jejich smích.
Jsem bílou košilí
odsouzenců před popravou,
jsem rukavicí v něčí tváři,
jsem vzpomínkou,
jsem svatozáří.

Jsem novinami při snídani,
pozdravem písní
na tvý přání,
jsem trestající pěstí,
jsem rozechvělou dlaní.

Z mých samomluv je škoda času vázat knihy.
Jsem rozesetý v kosmu jako hvězdné pihy.
Z mých samomluv není třeba dělat žádný závěr.
Jsem hrdina,
co nikdy neumírá v trávě,
nevěřící Tomáš.

S pravdivými slovy jsem jedním z těch,
co nás vylekají zvony v kostele
nad náměstím, až to přijde,
však já vím.

Pak budu novinami při snídani,
pozdravem písní
na tvý přání,
budu trestající pěstí,
budu rozechvělou dlaní.

Přehrát video
Autor hudby: Martin Jančura
Autor textu: Zdeněk Zajíček
Složení kapely:
  • Martin Jančura - zpěv, kytara
  • Renata Švecová - zpěv, congo
  • Jarda Hnízdil - akordeon
  • Tonda Vidlák - klarinet, basklarinet
  • Jirka Regásek - bezpražcová baskytara

Nejstarší písní alba je Dej mi tvar. Je spojena se začátky Spolektivu a také se spoluprací s Alenou Kronikovou, díky jejímž básním tato píseň v roce 1988 vznikla.

Text písně:

Dej mi tvar a já ti rozkvetu,
lístky okvětí se rozprostřu do tebe.
Zrcadlit tě budu celého v tisíci podobách
zažehnutých pochodní života.

Dej mi řeč a já se na úsvitu
provoním do nejtenčího záhybu tvé duše.
Vůní ho zalidním, zažehnutou pochodní
rozestoupím tmu.

To vše mi odejmi,
ať uchopím, co ztrácím.
Pevněji sevřu zeměkouli v dlani,
z oběžnic letmo sfouknu hvězdný prach.
Poprvé tiše vejdu do stmívání.
Pak lehce rozprostřu se v tmách.
Pak lehce rozprostřu se v tmách.

Přehrát video
Autor hudby: Jarda Hnízdil
Autor textu: Alena Kroniková
Složení kapely:
  • Renata Švecová - zpěv, congo, triangl
  • Jarda Hnízdil - zpěv, kytara
  • Martin Jančura - zpěv, kytara
  • Tonda Vidlák - klarinet, basklarinet
  • Jirka Regásek - bezpražcová baskytara

  • Host: Lukáš Holec - housle, viola
  • Host: Alžběta Holcová - housle

Raport vznikl na procházce lesem se psem. Ta inspirace přišla tak znenadání, že si ji Zdeněk musel zapsat hned. Akorát houbařům bylo divné, proč kolem nich chodí a něco si píše do notýsku.

Text písně:

Hlásím, že jsem poslední vojín na opuštěný vartě,
hlídačem pokladu a zajatcem svých práv,
položka na seznamu hříchů
v stornovaný skladní kartě,
pozdravem bez podpisu
a poslem žádných zpráv.

Hlásím, že nenašel jsem nikde včerejšího rána
a že v jedný řece jsem se dvakrát utopil,
že minul jsem se s poslem velikýho Čingischána,
našel jsem Ameriku
aniž jsem pochopil.

Hlásím, že neznám zadních dveří
a nemám, co bych zahodil
a neznám toho, kdo by věřil,
že se Dalajláma někde narodil.

Hlásím, že nenašel jsem zápis
na seznamu povolených ztrát
a že učili mě lásce k práci
a nenaučili mě pracovat.

Hlásím, že nepotkal jsem štěstí,
takže se nemám čeho bát
a nemám povolení
čeho litovat a lhát

a lhát.

Přehrát video
Autor hudby: Martin Jančura
Autor textu: Zdeněk Zajíček
Složení kapely:
  • Martin Jančura - zpěv, kytara
  • Jarda Hnízdil -kytara
  • Tonda Vidlák - altová zobcová flétna, dechový syntezátor
  • Renata Švecová - triangl
  • Jirka Regásek - bezpražcová baskytara

Plakala jsi do dlaní vychází z básně Lenky Farové, kterou se Jarda už více než před 20 lety inspiroval. Společně s Renatou po letech dokončili dávno rozpracovanou píseň.

Text písně:

ON: Plakala jsi do dlaní a já ti přines růži,
co ti krev rozproudí a cévy zúží.
Až bude jednou slunce svítit dost vysoko,
výš, než moje touha, pozvu tě na oko.

Do baru V oparu, víš, tam za řekou.
Jediným pohybem předvedeš divokou
kočku, co lásku přede plnými ústy
a tělo rozproudí pod mými prsty.

ONA: Sehrát kočku při jídle, to není až tak snadné,
navíc přidat plno touhy, co nevychladne…
S takovou hrou nepočítej, já nezapomínám,
jak se musím často vzpouzet tvým disciplínám.

Uvnitř se teď všemu směju, ty vidíš jen slzy.
Že mě nikdy neodhadneš, to mě nemrzí.
Až bude zase tráva mnohem víc zelená,
bude mi inspirací, pak shodím břemena.

Lásku ti spočítám
na barvách duhy.
Zůstaň si s touhou sám
a s nikým druhým!

Lásku ti vypočtu,
budeš se divit.
Úsměvů bezpočtu
a žádný limit.

ON: Malovaných hrníčků koupím ti dvacet.
V nich se tvé rozmary pak budou ztrácet
jako kočce, které z misky myška utekla.
A ty budeš z mojí touhy celá rozteklá.

ONA: Plakala jsem do dlaní a tys mi přines růži
takovou, jakou nosí nevěrní muži.
Srdce by tě vítalo, ale mozek velí zpátky,
a proto nenapíšu milostné řádky.

Lásku ti spočítám
na barvách duhy.
Zůstaň si s touhou sám
a s nikým druhým!

Lásku ti vypočtu,
budeš se divit.
Úsměvů bezpočtu
a žádný limit.

Přehrát video
Autor hudby: Jarda Hnízdil
Autor textu: Lenka Farová, Jarda Hnízdil, Renata Švecová
Složení kapely:
  • Jarda Hnízdil - zpěv, kytara
  • Renata Švecová - zpěv, rýže, tamburína
  • Martin Jančura - zpěv, kytara, congo
  • Tonda Vidlák - soprán saxofon
  • Jirka Regásek - pražcová baskytara

Slzy je naše první zkušenost s texty Luboše Klejny. Po našem návratu na scénu jsme byli plní hudebních nápadů. Díky Lubošovi tak hned mohly vznikat první nové písně.

Text písně:

Někdy se stává, že slzy z očí jdou.
Někdy se stává, že chceš je a nepřijdou.
Nejde jen o pláč, neděs se, má milá.
Nejde jen o pláč, to by ses´divila.

Někdy se stává, že slzy jsou medový,
hnědý jak káva i po krvi nachový.
Někdy jsou mý slzy ostrý jak kamínky
a jindy voní, když nacpu je do dýmky.

Někdy je v slzách ukrytá písnička,
jindy jen malý, bezcenný slovíčka,
potřetí zaslzí do knížky litery.
To byste koukali, to byste viděli!

Když slzy zmrznou, změní se na kroupy,
nebo i vločky, nezdá se to hloupý.
Jsou slzy studený, horký jak kamínka,
hořký i zelený - to je pláč vodníka.

„Chlap přece nebrečí!“ říká se chlapečkům.
Nějak to popletli. Tátům i dědečkům
řinou se někdy kulatě po tvářích,
zalejvaj' vzpomínky v života herbářích.

A když pak ucítíš svý slzy poslední,
nejsou už bolavý, anděl tě uklidní.
Z tvých slzí nejčistších jak zrnka křišťálu
plete krajku do tvýho penálu.

Autor hudby: Martin Jančura
Autor textu: Luboš Klejna
Složení kapely:
  • Martin Jančura - zpěv, kytara
  • Renata Švecová - zpěv, congo, cabasa, javorový bubínek
  • Jarda Hnízdil - kytara
  • Tonda Vidlák - klarinet
  • Jirka Regásek - pražcová baskytara

Text Luboše Klejny Panáček pojednává o pohřbu jednoho výrazného, osobitého člověka.

Text písně:

Panáček za bárem do rytmu houpá se,
kapela zpívá mu padadá.
A šťáva z rajčátek, ta vážně nedá se,
jen když je pořádně opepřená.

Malinko poťouchlej tyátr doznívá,
zubatá parketem nohy šoupá.
Kapela hostům se z pódia posmívá,
celá ta story zdá se bejt hloupá.

Můj anděl hoví si na kraji portálu,
legračně šklebí se, jazyk plazí.
A když se zamyslím a pak se ohlédnu,
všichni jsme na ten svět přišli nazí.

Modrej dým od báru pozvolna odlétá,
po něm ti posílám pohlazení.
Ty mi tvář nastavíš, myslím, že do léta.
Miláčku, zahřmí a budem jiní.

Můj anděl hoví si na kraji portálu,
legračně šklebí se, jazyk plazí.
A když se zamyslím a pak se ohlédnu,
všichni jsme na ten svět přišli nazí.

Zjizvený pazoury saxofon uchopí
a tóny nádherný z hrudi loudí.
Na zadek padají chudí i zámožní,
to anděl za branou na šalmaj troubí.

Autor hudby: Tonda Vidlák
Autor textu: Luboš Klejna
Složení kapely:
  • Renata Švecová - zpěv, claves
  • Jarda Hnízdil - zpěv, kytara
  • Tonda Vidlák - alt saxofon, tenor saxofon
  • Jirka Regásek - bezpražcová baskytara

Už zase můžu spát II. zpíval původně autor Zdeněk Zajíček na vlastní hudbu. Tonda tento text zpracoval do žánru dixielandu.

Text písně:

Už zase můžu spát, žádný sny mě neruší,
už srostla jizva na duši, už přestal jsem si lhát.

Už zase můžu spát, svítání mě neděsí.
I když srdce svoji vede si, už nemusím se bát.

Tvou vůni nehledám už tak jako dřív
a dole pod oknem už nečekávám.
Možná mi nechybí ani tvůj smích
ze spaní tvý jméno nevolávám.

Už zase můžu spát, melodii vystavět,
klidně objet celý svět a do díla se dát.

Už zase můžu spát, na pódiu vyvádět,
nechat zvonek vyzvánět, už zas se umím smát.

Hrnky už zpod postele neuklízím,
mezi spreji v koupelně se nepotácím.
Lživými lichotkami se nepodbízím
a tisíce denně už neutrácím.

Už zase můžem spát, žádný sny nás neruší,
už srostly jizvy na duši, přestali jsme si lhát.

Už zase můžem spát, verše v klidu pilovat,
už přestal jsem tě milovat, a to jsem hrozně rád.

Přehrát video
Autor hudby: Tonda Vidlák
Autor textu: Zdeněk Zajíček
Složení kapely:
  • Martin Jančura - zpěv, congo, štětky
  • Renata Švecová - zpěv, cabasa
  • Jarda Hnízdil - zpěv, kytara
  • Tonda Vidlák - klarinet
  • Jirka Regásek - pražcová baskytara

Text písně Doteky ležel v Martinově kytarovém futrálu osmnáct let a Martin zapomněl, od koho jej kdysi dostal ke zhudebnění. Dodnes si nevzpomněl, text ale konečně zhudebnil.

Text písně:

Jako dvě hvězdy ve vlastních drahách
kroužíme každý sám,
jen občas z nekonečného šera
pronikne světlo k nám
a pak se zase vrací.

Jako dvě hvězdy ve vlastních drahách
kroužíme cestou svou,
jen občas z nekonečného ticha
odněkud zazní tón,
pak s pokorou se vrací.

Ode mne k tobě, od tebe ke mně,
pak všechno příliš hlučné se skrylo.
Ode mne k tobě, od tebe ke mně
a tiché něžné vystoupilo
to drobné chvění na udici slov.

Jako dvě hvězdy ve vlastních drahách
kroužíme každý sám,
jen občas z nekonečného ticha
pronikne někdo k nám
a pak se zase vrací
a pak se zase vrací
a pak se zase vrací
a pak se zase vrací.

Přehrát video
Autor hudby: Martin Jančura
Autor textu: autor neznámý, úprava Martin Jančura
Složení kapely:
  • Martin Jančura - zpěv, kytara
  • Renata Švecová - zpěv, triangl
  • Jarda Hnízdil - zpěv, kytara
  • Tonda Vidlák - sopránová zobcová flétna
  • Jirka Regásek - bezpražcová baskytara

Pro hraběnku M. N. je věnováno vážené paní Mathildě Nostitz, pomocnici bytostí nevidomých a slabozrakých. Luboš Klejna napsal text pod vlivem silných dojmů ze zákulisí natáčení televizního pořadu, do nějž paní hraběnku doprovázel.

Text písně:

Dnes večer potkal jsem svou Dámu s velkým D,
původ jí zaručil hraběcí titul.
Plakal jsem v zákulisí.

V kostýmu z přediva měsíční koupele
reflektor make up jí svlíknul.
Plakal jsem v zákulisí.

Bez chyby tesaná, jak z kvádru mramoru,
hroznýši perel hrdlo jí obtáčí,
bez dechu poklekám, vzhlížím k ní nahoru,
půl věku nazpět chtěl bych ji k oltáři.

Starost a pokora ji drží nad vodou,
sedmý kříž záda jí tíží.
Chtěl jsem řvát v zákulisí.

Pro lotry k závisti je slepým oporou,
oči se únavou klíží.
Chtěl jsem řvát v zákulisí.

Bez chyby tesaná, jak z kvádru mramoru,
hroznýši perel hrdlo jí obtáčí,
bez dechu poklekám, vzhlížím k ní nahoru,
půl věku nazpět chtěl bych ji k oltáři.

Pozítří odjíždí do skal a údolí,
a vy jí kradete síly!
Křičel jsem v zákulisí.

Ona se usmívá, že prý to nebolí,
je to jen na krátkou chvíli.
Klaním se v zákulisí.

Bez chyby tesaná, jak z kvádru mramoru,
hroznýši perel hrdlo jí obtáčí,
bez dechu poklekám, vzhlížím k ní nahoru,
půl věku nazpět chtěl bych ji k oltáři.

Autor hudby: Tonda Vidlák
Autor textu: Luboš Klejna
Složení kapely:
  • Tonda Vidlák - zpěv
  • Martin Jančura - zpěv
  • Jarda Hnízdil - kytara, akordeon, zpěv
  • Renata Švecová - zpěv, congo
  • Jirka Regásek - bezpražcová baskytara

Při tanci další poklad z Martinova futrálu, tentokrát naštěstí označený iniciálami VD. Jde tedy o báseň Vlasty Duškové, která s námi spolupracovala už v minulosti, a jsme rádi, že ve spolupráci pokračujeme i v nové éře.

Text písně:

Při tanci při svíci
zapoměls na svou vinu.
Tvý srdce běsnící
strhlo si pavučinu.

Při tanci při svíci
zkoušel jsi svoje triky.
Mý srdce toužící
zahání otazníky.

Při tanci při svíci – je jaro, venku sněží -
tiskneš se k mému střevíci, já ruku zvednu stěží.
Při tanci při svíci – pod sněhem jaterníky -
a srdce toužící zahání otazníky.

Na kraji víčka kapka falše
- je jaro, venku sněží -
a v uších valčík něco zalže,
na jméně nezáleží.

Poslední akord zapad´ v šeru
a zůstal pouhou ctností.
Při tanci při svíci
zháším tě bez milosti.

Poslední akord zapad´ v šeru
a zůstal pouhou ctností.
Při tanci při svíci
zhášíš mne bez milosti.

Přehrát video
Autor hudby: Martin Jančura
Autor textu: Vlasta Dušková
Složení kapely:
  • Renata Švecová - zpěv, congo, cabasa
  • Martin Jančura - zpěv, kytara
  • Jarda Hnízdil - zpěv, kytara
  • Tonda Vidlák - klarinet, soprán saxofon
  • Jirka Regásek - pražcová baskytara

Zloděj je pro nás pomyslným spojovacím můstkem naší minulé a současné tvorby. Začali jsme na ní pracovat těsně před naší pauzou a dokončili jsme ji po 18-ti letech.

Text písně:

Já ukrad´ pro tě hvězdu z nebe,
po té jsi vždycky toužila.
A když pak zhasla, suchou slzou
jsi její odchod skropila.

My ukradli jsme tenkrát spolu
malého člověka docela.
To pro štěstí, když o samotě
jsi pro mne v noci brečela.

Abychom se nemuseli milovat ve studeným mechu,
já ukrad pro tě celý dům.
A v něm všechno tobě pro potěchu,
abychom se nemuseli milovat...

Vím, nebýval jsem často doma,
jen srdce s tebou nechával.
Bylo němé, řekla jsi mi,
abych šel bydlet nevím kam.

Až příliš pozdě ukradl jsem
poupátko, u něj růži.
Byla zvadlá. Řekl jsem si,
růži jsi nikdy nechtěla.

Abychom se nemuseli milovat ve studeným mechu,
já ukrad pro tě celý dům.
A v něm všechno tobě pro potěchu,
abychom se nemuseli milovat…

Abychom se nemuseli milovat…
Abychom se nemuseli milovat…
Abychom se nemuseli milovat…

Abychom se nemuseli milovat…

Přehrát video
Autor hudby: Martin Jančura
Autor textu: autor neznámý, úprava Martin Jančura
Složení kapely:
  • Martin Jančura - zpěv, kytara, congo
  • Renata Švecová - zpěv, javorový bubínek
  • Jarda Hnízdil - akordeon, zpěv
  • Tonda Vidlák - klarinet, panova flétna
  • Jirka Regásek - bezpražcová baskytara

Kufr je přenosem partnerského dialogu po mnohaletém vztahu. Dnešní čtyřicátníci jej určitě dobře pochopí. Píseň nám nabídla experiment, kdy si Renata mohla vyzkoušet rapování.

Text písně:

Jsem tvůj kufr, to tajný místo
přeplněný, je ve mně čisto.
Vždycky se uklidím vnitřně i stranou,
když máš chuť ze sebe všechno vysypat
a vášně vzplanou.

Mám systém a mnohé pojmu:
znemožnění i stovky dojmů.
Počítám se vším, přívaly zvládám,
kufr, co třídí, řadí, člení
díky rošádám.

Výtečný pokrm z dobra i zlostí
nespořádá kufr, co se postí.
To není můj případ. Síla je nutná.
Mám tolik tvojí energie v koutech kufru,
která mi chutná.

Máme svý zásady,
představy o kráse
a špatný nálady,
když vyhrát nedá se.

Kážeme morálku
o lásce z románů,
když pijem poslední
šampaňský po ránu.

V uzavřeném prostoru
se mnohé věci stanou,
kódované zámky
nejsou sicilskou obranou.

Pohrávám si s myšlenkou,
že mě bereš zkrátka.
V kapsách tvého kufru
jsem jen prázdná přihrádka.

Jen tři tahy povolím
a zvolím gambit dámou.
Rafinovaně mám šanci,
že se zámky zlámou.

V polstrovaném prostředí
jsem samostatnou chlopní.
Nevím, co se děje kolem,
zda vyjít spolu jsme schopni.

Jsem tvůj kufr, to tajný místo
přeplněný, je ve mně čisto.
Vždycky se uklidím vnitřně i stranou,
když máš chuť ze sebe všechno vysypat
a vášně vzplanou.

Máme svý zásady,
představy o kráse
a špatný nálady,
když vyhrát nedá se.

Kážeme morálku
o lásce z románů,
když pijem poslední
šampaňský po ránu.

Věříme na osud,
šachy nám poradí,
jak dobýt výsluní,
nebo stát v pozadí.

Bojových partií
nebudem kořistí.
Sklenky se dopijí,
kufr se pročistí.

Přehrát video
Autor hudby: Jarda Hnízdil
Autor textu: Jarda Hnízdil, Renata Švecová
Složení kapely:
  • Jarda Hnízdil - zpěv, kytara
  • Renata Švecová - zpěv, congo, tamburína
  • Martin Jančura - zpěv, kytara
  • Tonda Vidlák - dechový syntezátor, alt saxofon
  • Jirka Regásek - pražcová baskytara

Neuvidím je další píseň, která z nás po našem návratu doslova vypadla. Díky textu Luboše Klejny to šlo skoro samo.

Text písně:

Že nepoznám, neuvidím,
jak sedíš nad čistým papírem.
I když tě znám, tak se stydím,
když nevím si rady s motivem písní tvých.

Ať se ztratím, v zemi zmizím,
budu-li krást tvý obětí.
Nepohladím, nepolíbím,
jsi přeci máma od dětí, vím...

A je mi líto, tak líto,
že nevidím, jak ráno vstáváš,
jak dětem zaléváš čaj,
jak první kafe si dáváš
a ony pusu ti daj´.
Jak svý nohy pomalu soukáš
do barevnejch punčocháčů,
jak napůl ospale mžouráš
a zaplétáš uzel z vlasů,
to neuvidím.

Přivoláváš andělů pár,
sdělíš jim všechno, co poznáváš.
Převyprávíš svýho snu cár.
O lidech, co v něm potkáš, si jen tak sníš.

Kdo tě chce znát, kdo tě chce mít,
musí si po sobě uklidit stůl.
Nechci se smát a s vlky výt,
jsem jenom starej, servanej chlap.

A je mi líto, tak líto,
že nevidím, jak ráno vstáváš,
jak dětem zaléváš čaj,
jak první kafe si dáváš
a ony pusu ti daj´.
Jak svý nohy pomalu soukáš
do barevnejch punčocháčů,
jak napůl ospale mžouráš
a zaplétáš uzel z vlasů,
to neuvidím.

Přehrát video
Autor hudby: Martin Jančura
Autor textu: Luboš Klejna
Složení kapely:
  • Martin Jančura - zpěv, kytara
  • Renata Švecová - zpěv, congo, bubínek, rýže
  • Jarda Hnízdil - kytara
  • Tonda Vidlák - tenor saxofon
  • Jirka Regásek - pražcová baskytara

Lezeš mi na nervy - jde opět o „futrálový poklad“ od neznámého autora. Zajímavé je, že před 18-ti lety nás text neoslovil. Porozuměli jsme mu až po našem návratu…

Text písně:

Co na tom, že mě miluješ?
Co z toho, že mě zbožňuješ?
Co s tím, že jsem jediná?
A proč mám býti jenom tvá?

Kolik peněz že mi dáš?
Proč na rukou mě kolíbáš?
A jak že si budu žít?
A co všechno budu mít?

Lezeš mi na nervy,
lezeš mi na nervy, miláčku.
Tvoje sliby - tvoje chyby.
Myslíš si, že mě máš na háčku,
já mám už po krk těch tvých „kdyby“.
Lezeš mi na nervy, miláčku.
Tvoje obdivování…
Už nechci plout na tvém obláčku.
Pro tebe já nejsem k dostání!

Ale já tě vážně miluju. /
Jó tvoje sliby - tvoje chyby.
Opravdu tě zbožňuju! /
Já mám už po krk těch tvých „kdyby“.
Ty jsi moje jediná… / Ale s tím se nedá žít!
Chci, abys byla jenom má. / Co z toho budu mít?

Lezeš mi na nervy,
lezeš mi na nervy, miláčku.
Tvoje sliby - tvoje chyby.
Myslíš si, že mě máš na háčku,
já mám už po krk těch tvých „kdyby“.
Lezeš mi na nervy, miláčku.
Tvoje obdivování…
Už nechci plout na tvém obláčku.
Pro tebe já nejsem k dostání!

Přehrát video
Autor hudby: Martin Jančura
Autor textu: autor neznámý, úprava Martin Jančura
Složení kapely:
  • Renata Švecová - zpěv, congo, claves
  • Martin Jančura - zpěv, kytara
  • Jarda Hnízdil - zpěv, kytara
  • Tonda Vidlák - alt saxofon, dechový syntezátor
  • Jirka Regásek - pražcová baskytara

Den před Štědrým dnem roku 2015 dopoledne si Tonda otevřel básnickou sbírku Vlasty Duškové (A. L. Tiché). Zima vznikla u klavíru během patnácti minut. Je tečkou celého alba.

Text písně:

Zima, když není sníh, má barvu nahých skal
a větve bezlisté vděčně bys polaskal.
Zima, když není mráz, barvou svou splete ptáky.
Zpívají trylkem milostným do temného rána.

Zima, počátek tajemství, stáváš se lepším, než bys chtěl.
Zima je v tobě výkřikem s barvou adventu a rozechvění, výkřikem přicházení.

Autor hudby: Tonda Vidlák
Autor textu: Vlasta Dušková
Složení kapely:
  • Renata Švecová - zpěv
  • Jarda Hnízdil - kytara
  • Tonda Vidlák - klarinet
  • Jirka Regásek - bezpražcová baskytara
  • Martin Jančura - chimes
Nadcházející akce
Jsme na těchto sítích
Poslechněte si
Přihlášení uživatele